4 důvody, proč jsme my Češi národem otesánků

„Zase jsi ztloustla,“ spráskne možná ruce vaše nejlepší kamarádka, se kterou si pěstujete výsadu, že k sobě můžete být naprosto upřímné. Rozhodně vás proto nepochválí, když na vašem břiše uvidí další špeky.

Nejste ale jediná, kdo neúspěšně bojuje sám se sebou a má dojem, že nadbytečná kila nad ním neustále vyhrávají. My Češi jako národ máme sklony boj s nadváhou podceňovat a prohrávat. Takže pokud nechcete vypadat jako nenapravitelní otesánci, tomuhle se rozhodně vyhněte…

1. Preferujeme množství potravy nad její výživovou hodnotou

Přežije jen ten, kdo uloví

Před dávnými a dávnými lety člověk bojoval o přežití. Potravy byl nedostatek, a proto bylo nutné se o ni pořádně poprat. Logicky se proto lidé snažili urvat co možná nejvíce potravy bez ohledu na to, jak byla kvalitní. Mít plnou spíž se stalo životně důležitou nutností. Co když se nepodaří pračlověku nic ulovit a zůstane o hladu? Neúspěch na lovu znamenal zkázu nejenom pro člověka samotného, ale i pro jeho rodinu. Nikdo nepřežil. Ani v pozdějších dobách, kdy člověk už třeba nemusel neustále jenom lovit, ale mohl si už koupit něco, co ulovil někdo jiný, instinkt získat co nejvíce nevymizel.

Klidně se také mohlo stát, že přišla neúroda a na takovou situaci musel být člověk připravený. Ideálně mít doma sklep a spíž po okraj zásobenou kvalitními potravinami. To znamenalo shánět, zásobovat se, nakupovat a šetřit. Ve snaze uspořit co nejvíce se někdy úplně nehledělo na kvalitu, nýbrž na množství jídla, které se za vyhrazené peníze dalo nakoupit.

Nešťastný vzorec bohužel přetrvává až do dnešních dnů. I my máme neustále pocit, že musíme být dobře zásobeni, musíme nakoupit spoustu jídla za co nejmenší peníze, abychom co nejdéle vydrželi. Přitom už máme jídla neustále dostatek.

Návštěva supermarketu není pravěký lov

Bohužel sázka na kvantitu se projeví i na naší hmotnosti. Čím víc toho nakoupíme, tím víc toho i sníme. A bohužel my Češi stále ještě preferujeme kvantitu nad kvalitou. Raději si koupíme kilo špekáčků po 4,50 Kč za 10 dkg (Jakou asi může mít ten výrobek za tu cenu kvalitu? Dá rozum, že se jedná o náhražky plné sójové mouky), než bychom si koupili 10 dkg dražší, ale kvalitnější dietní šunky, které nám výživově dá mnohem víc, protože nejde o žádné prázdné kalorie.

Právě v tomhle přístupu je jádro tajemství, proč jsme jako Češi tlustí. Takže chcete-li se vejít do kalhot, dejte kvalitě přednost! Myslete na to, že návštěva blízkého supermarketu není pravěkým lovem, kdy se musíte zásobit na měsíc dopředu. Jinak nadváha bude vaším stálým kamarádem.

2. Odmítáme si udělat čas na pohyb

Dokažte, že se nebojíte změny

„Hýbat se? Vždyť víš, že na to nemám čas. Jsem pořád v jednom kole do práce-domů. Tak kdy do té posilovny mám jít?“ rozčílíte se na kamaráda, který vás zve, abyste si šli společně zacvičit. Jenže měsíce a roky plynou, a zatímco si kamarád udržuje docela solidní tělesnou kondici, bez problémů vyběhne dlouhé schody nebo doběhne přijíždějící autobus a zahraje si fotbal se svým dospívajícím synem, vy se zadýcháte, i když máte vyjít jenom jedno patro do schodů. Rozdíl mezi vámi je víc a víc vidět. Pokud se rychle nevzpamatujete, obezita váš navštíví, ani nebudete vědět jak.

Otřásli jste se při té představě? Tak s tím honem rychle něco udělejte, než bude pozdě. Problém je ten, že většina Čechů je líná s tím něco dělat. Hodně o tom sice mluví, ale skutek utek. Takže dokažte sami sobě, že nejste tlučhubové, jako všichni okolo, a pusťte se do změny.

Choďte pěšky a po schodech

Pohyb není jenom o tom honit se v posilovně nebo na hřišti. Právě tohle ale spousta Čechů nechápe. Když jim někdo řekne, že by se měli víc hýbat, představí si, jak ve fitness centru zdvihají těžké činky nebo pobíhají uřícení po hřišti na písknutí trenéra. Otřesou se hnusem a zase se vrátí do své pohodlné lenošky v pokoji. Brr. Teď se zase otřesou hnusem aktivní sportovci.

Jak z toho kolotoče ven? Začněte se hýbat obyčejným způsobem. Pracujete blízkou svého bydliště? Jděte do práce pěšky. Máte kancelář ve čtvrtém patře? Nechte výtah výtahem a hezky si vyšlápněte nahoru. Nebaví vás nedělní televizní program? Zvedněte se z gauče a jděte se do parku projít. Brzy dospějete ke změně. Pohyb a cvičení už pro vás nebudou sprostými slovy jako pro některé obézní Čechy, kteří mají problém dojít i 50 metrů do obchodu. A dobrý pocit ze sebe samého, to je ta nejlepší motivace k hubnutí.

3. Máme pitný režim naruby

Pivu se u nás přezdívá tekutý chléb. Když si v hospodě poručíte sklenici minerálky místo piva nebo vína, všichni se na vás podívají s despektem. „Máš v břiše rybník? Budou ti tam kuňkat žáby!“ neodpustí si jízlivé poznámky. Králem u nich budete teprve tehdy, když si budete poroučet jeden orosený půllitr za druhým nebo budete s přehledem s kamarády porážet už několikátou lahev vína.

Vykašlete se na to, co si myslí, a řiďte se sami sebou. Nebo ještě lépe – podívejte se na postavu těchto mluvků. Nejspíš připomíná pořádně vypaseného vepříka. Na podobných mudrlantech je bohužel po hříchu vidět, že jediný sport, který kdy v životě provozovali, je zvedání plných půllitrů. Vy proto jejich pitný režim určitě nekopírujte. Pamatujte si, že alkohol, to je hlavně spousta kalorií navíc. A jestli je oni chtějí nosit na břiše, je to jejich problém, ne váš. Vy si raději dopřejte kvalitní čistou vodu.

4. Myslíme si, že řízek je dieta

Když se s někým začnete bavit na téma zdravá výživa, po chvíli unuděně mávne rukou: „Vždyť řízek je taky dieta“ a stočí hovor k něčemu jinému. Klasická česká kuchyně má do diety dost daleko a spousta lidí si nedokáže představit život bez smaženého řízku přes půl talíře a hromady majonézového salátu nebo vepřa-knedla-zela s pořádně tučným bůčkem. Ono je to možná chutné, jenže ty konce…Brzy na vás praskne košile.

Vzhůru ke zdravému stravování

Nenechte se proto přesvědčit, že smažený řízek je dieta. Není. Ani vepřo-knedlo-zelo není. Právě tenhle omyl z lenosti a nechuti změnit svoje stravovací návyky vede u Čechů naprosto neomylně k tomu, že vesele tloustnou a podobají se spíš kouli, než čemukoli jinému. Pokaždé, až vás bude honit mlsná, vzpomeňte si, že tou nejlepší dietou je pestrý jídelníček. A když už jsme u té zdravé stravy, vyzkoušejme ji nejenom na sobě, ale naučme ji i svoje děti. Pak se to možná jednoho dne zlomí a už nebudeme národem otesánků…